Výlet do srílanských hor

Dobrodružství

Pokud se ale ubytuješ u nás, máš v ceně „trochu“ větší dobrodružství. Asi v polovině dovolené, kdy už pod naším velením umíš ovládat skútr jako profík, tě vezmeme na třídenní výlet do hor. A rozhodně ne cestou, jakou volí všichni ostatní… my totiž razíme heslo „je to sice dál, ale za to horší cesta“.

Horší cesta to teda asi opravdu je. Záleží, jak se to vezme. Už po ujetí několika desítek kilometrů od pobřeží se mění kvalitní asfalt v „minové pole“, kdy ve snaze uhnout se díře v silnici vjedeš přímo do jámy. A tak je to pořád do kola. Delší cesta to asi taky je. I když se to možná může zdát i proto, že jedeme jenom 40 km rychlostí. Nene, delší je to i na kilometry.

Tak kde jsou teda ty výhody, proč vlastně volíme tuhle cestu?

Oáza klidu

Menší provoz, nádherné úzké cestičky v překrásné krajině. Když míjíme autobus, musíme prostě zastavit někde, kde se vejdeme a počkat, až odjede. Po tom šíleném provozu u pobřeží je to příjemná změna. Velká změna je to potom i v opačném případě, kdy po hodinách klidu sjíždíme zpět na rušnou silnici. Příjemná už tolik není.

Touto cestou jsme jeli do hor už při naší první návštěvě Srí Lanky. Vůbec jsme samozřejmě nevěděli, co nás čeká. Cesta vnitrozemím, fíííha, džunglí! Potkáme cestou nějaké obchody, benzínky, zvířata, lidi? Obchůdky minimálně, benzín jenom v lahvích v těch obchůdcích, zvířat habaděj a lidí? Tolik milých lidí my cestou do hor potkáváme. Lidí, kteří nikdy neviděli bílého člověka a strašně rádi by s vámi mluvili nebo se vás dotkli. Děti za vámi běží, dokud můžou, mávají vám, dávají placáky. Kvůli nim jsme se naučili vozit vždy nějaké drobnosti s sebou. Bonbony, tužky, pastelky, omalovánky. Tolik rozzářené oči šťastných dětí už u nás nevidíte ani pod vánočním stromkem.

samotná cesta je cíl

Touto cestou jsme jeli do hor už při naší první návštěvě Srí Lanky. Vůbec jsme samozřejmě nevěděli, co nás čeká. Cesta vnitrozemím, fíííha, džunglí! Potkáme cestou nějaké obchody, benzínky, zvířata, lidi? Obchůdky minimálně, benzín jenom v lahvích v těch obchůdcích, zvířat habaděj a lidí? Tolik milých lidí my cestou do hor potkáváme. Lidí, kteří nikdy neviděli bílého člověka a strašně rádi by s vámi mluvili nebo se vás dotkli. Děti za vámi běží, dokud můžou, mávají vám, dávají placáky. Kvůli nim jsme se naučili vozit vždy nějaké drobnosti s sebou. Bonbony, tužky, pastelky, omalovánky. Tolik rozzářené oči šťastných dětí už u nás nevidíte ani pod vánočním stromkem.

Tahle cesta není o rychle ujetých kilometrech, kde honíme čas, abychom v cíli byli co nejrychleji. Je o neuvěřitelných pocitech z jízdy na skútru a rozmanité přírody kolem nás. Skvělá atmosféra je cítit ve vzduchu a v jasně zářivých úsměvech našich hostů, viditelných ve zpětných zrcátkách.

měnící se příroda

Brzy začnou všudypřítomné kokosové palmy, tolik typické pro nížiny, pomalu nahrazovat palmy olejné a čajové keříky. Čím výš jedeme, tím více čaje kolem nás je. Čím výš vystoupáme, tím víc kopců a hor se před námi rozprostře. Zastavíme, vypneme motor a kocháme se. Před námi zelené kopce, pod námi zelená údolí. K tomu většinou jasně modrá obloha, pracující sběračky čaje a nezaměnitelná vůně čaje z čajových továren. Nádherná podívaná.

Daleko od pobřeží, vysoko ve srílanských horách, pramení řeky, které často volně padají dolů ze skal. VODOPÁDY. Vodopády s čistou, příjemně osvěžující vodou. Škoda jen, že už tak vysoko v horách a v podvečerních hodinách je na koupání pod vodopádem docela zima. Zima se nás pak už většinou drží až do cíle dnešního dne, městečka Haputale. Tam přijíždíme v mikinách, kalhotách a s ponožkami, někdy promáčení od deště a netrpělivě a už trošku horlivě vyhlížíme vítací ceduli města. Radost, když se konečně v mlze objeví, umocní po chvíli ještě neskutečně nádherná vyhlídka na část naší cesty. A taky čaj a teplá sprcha na ubytku.

Haputale

Lepší příležitost k prozkoumání tohoto čarovného města, které může být doporučeno k návštěvě snad jen na Srí Lance, protože je tak ošuntělé a špinavé, ale přitom nesmírně okouzlující, máme druhý den ráno cestou na Lipton´s seat. To je za nás jednoznačně nejkrásnější cesta ukončená stejně krásnou vyhlídkou na čajové plantáže založené Britem Thomasem Liptonem, který se zasloužil o to, aby byl čaj dostupný i pro chudé a vynalezl sáčkové čaje.

Ella

Pak se, stále na našich skútrech, přesouváme do známého horského městečka Ella. Jak jinak než šílenou, pro turisty neznámou cestou. I náš řidič dodávky jednou odmítl touto cestou jet. Pro blázny a skútry to ale sjízdné je. O to překvapivější je fakt, že chtějí za sjezd zaplatit. Něco jako dálniční poplatek za 3kč.

V Elle najdeme na každém kroku moderní obchůdky a restaurace, které ale nemají s tradičními naprosto nic společného. Možná jen fakt, že je zaměstnancům úplně jedno, když u stolu dva lidi už dojídají a ostatní nedostali ještě ani pití. Kvůli tomu tam ale nejezdíme. Zajímá nás výšlap na Little Adam´s peak a ikonický železniční most Nine arch bridge.