Nový začátek
S myšlenkou, že bychom vyjeli do světa na delší dobu, jsme si pohrávali už hodně dlouho. Rozhodnutí, že odjedeme na Srí Lanku, padlo v roce 2016. No, a aby se nám ten sen začal plnit, museli jsme pro to samozřejmě něco udělat. A hned pro začátek to nejtěžší, vystoupit z komfortní zóny a vzdát se všech našich jistot. Oba jsme, ač neradi, dali výpověď v práci. Hned na to jsme hledali nájemníka do našeho bytu. Našli jsme ho rychle, což znamenalo, že si na pár měsíců musíme najít náhradní bydlení. Následně jsme se odepsali z našeho „českého systému“ a koupili jednosměrnou letenku do našeho vysněného ráje.
Je 2.11.2017 a my s plnými kufry jedeme na letiště. Ačkoliv jsme na Srí Lance již dvakrát byli, míříme tak trochu do neznáma… Chybí nám totiž důležité informace, hodně důležité. Nemáme nejmenší tušení, jak zajistit potřebná víza, jak pronajmout dům, jak koupit motorku a mnoho dalšího. Před odletem jsme napsali desítky e-mailů a dokonce několikrát na Srí Lanku volali. Bohužel tady jsme tvrdě narazili! Buď jsme dostali tak strohou odpověď, že by snad bylo lepší neodpovědět nebo nám sdělené informace absolutně nedávali smysl. A tak jsme to vzdali a shodli se na tom, že nejlepší bude vše oběhat až na místě.
První problémy
Z letiště míříme autobusem na jih ostrova, který jsme si zamilovali a víme, že naše základna musí být právě tam. Zamlouváme ubytování na první týden a zábava začíná. Narážíme na první problém! Nemůžeme koupit motorku. Jakožto cizinci k tomu nemáme právo, pokud nemáme povolení k trvalému pobytu, což jsme samozřejmě neměli. Místní vláda si tak hlídá, abychom utratili na ostrově více peněz v podobě pronájmů. Majitel ubytování se nabízí, že motorku můžeme napsat na něho a normálně ji používat. OK, tak jo! Později se ukázalo, že si takto chtěl přijít k novému stroji, vždyť byl přeci psaný na něj, tak o co jde?
Po pár dnech na ostrově už máme vybraný nádherný domek a řešíme s jeho majitelem nájemní smlouvu, což nebývá úplně běžné. Většinou tady vše funguje na dobré slovo. Do toho přichází se slzami v očích majitel ubytování, kde zrovna bydlíme, že mu kšefty nejdou a díky dluhům přijde o všechno a skončí na ulici. Bylo nám ho strašně líto, a ačkoliv měl domek v dost zanedbaném stavu, máme vizi, jak ho předěláme a bude podle představ. Uzavíráme dohodu a začínáme domek předělávat. V tropických teplotách makáme 12 hodin denně a po 3 týdnech je konečně hotovo! Jupí, můžeme to spustit. Dodnes tomu nemůžeme uvěřit, ale již za 3 týdny přijíždí naši první hosté. A pak další a další. Jak jde čas, majitel domku nám začíná závidět střídající se hosty a pomalu nám hází klacky pod nohy. Téměř každý den přichází se změnou dohodnutých podmínek a začíná psychický teror, který graduje a graduje… Ten ochotný a milý člověk co nás s brekem žádal o pomoc, nám nakonec bodá kudlu do zad. Uprostřed rozjeté sezóny přicházíme o motorku i dům.
Hledání zas a znova
Měli jsme štěstí, nový dům nacházíme prakticky ihned a zbývající polovinu sezóny dokončujeme právě v něm. Sice stál jednou tolik co ten původní, ale všechno šlape skvěle a my i hosté jsme spokojeni. Dobití novou dávkou pozitivní energie plánujeme další sezónu, na kterou se s majitelem domlouváme. Na léto míříme domů do ČR a trochu naivně neuzavíráme smlouvu, prý nám dům podrží a smlouvu uzavřeme až se vrátíme. Jak se později ukázalo i o tento dům jsme měli přijít. „Pronajal jsem dům Australanům, mám z nich větší zisky než z vás“ je poslední zpráva, kterou od majitele domu dostaneme.
Po létě se vracíme na ostrov a znovu hledáme. Nikomu nevěříme a všechno chceme řešit jinak! Když po pár dnech nacházíme náš vysněný domek, chceme vše řešit s právníkem. Na to očividně nebyl zvyklý ani náš pan domácí, ale souhlasí. Dům se nám líbil tolik, že už jsme o něj nechtěli znovu přijít. Uzavíráme dlouhodobou nájemní smlouvu a bingo, domek už máme více jak 2 roky! Majitel to měl těžké, ale získal si naší důvěru, kterou si právem zaslouží. ?
